23. - Básnické vidění moderní doby–vývoj české poezie po roce 1945 do současnosti

 

- poezie ovlivněna politickým vývojem

- etapy : 1945 - 1948  („okleštěná“ demokracie)

              1948 - 1955 (doba mrazu - stalinismus)

              1955 - 1968 (doba tání - reformní komunismus, kulturní uvolnění)

              1968 - 1989 (normalizace)

              1989 - dnes  (žitá literatura)

 

1945 – 1948

 

- obnova demokracie, postupně roste vliv KSČ (2/1948 – jediná vládnoucí strana)

- prezident Edvard Beneš („ČSR je most mezi východem a západem“)

- chce socialistické reformy (v duchu demokracie)

- komunisté snahy o demokratické reformy ničí, v Rusku k nim vůbec nedošlo

- k Rusku hledíme s odivem

- ztráty z války (Čapkové, Vančura, Poláček, Fučík), osobnosti se vrací z exilu (V+W)

- klesá cenzura, pluralita názorů a směrů

8/1945 - znárodnění filmu

1946 - sjezd českých spisovatelů (spor o orientaci, podobu literatury - měla by mít estetickou funkci!)

- vychází hodně básnických děl, téma 2.sv.v., okupace, koncentráků, oslava svobody, osvobozenecké Rudé armády, sovětského svazu, důraz na vlastenectví

- krátké srozumitelné básně, okamžitá reakce na události

- Fráňa ŠrámekRány růže

- S.K.NeumannZamořená léta

- vliv střední generace (ovlivněna avantgardou) – V. Nezval, J. Seifert, Vl. Holan, F. Halas, F. Hrubín, J. Zahradníček

- seskupení mladé generaceSkupina 42 (civilismus), Ohnice (existencialismus), sk. Mladé fronty, sk. Rudého práva

 

Vítězslav Nezvalb. Přišli včas – idealizovaný pohled na rudou armádu, oslava Prahy

 

Vladimír Holan - zástupce mezigenerace, čistá abstraktní lyrika

- válku prožíval na venkově (zkušenost s Rusy)

- sb. Dokument - b. Rudoarmějci – idealizovaní, polidštění Rusové (směje se, lituje), stojí na břehu rybníka, chce hodit granát a sníst ryby, zželelo se mu jich (i oni chtějí žít), hodil granát vedle do bahna, kde ale byli úhoři („Sníme je, i politujeme.“)

 

František Hrubín -

- poema Jobova noc - Job ( = boj – útlak, bída, okupace), z Bible, Job miloval Boha, který ho chtěl vyzkoušet, tak mu vše odebral, přesto ho Job stále miloval! Musíme bojovat za lepší svět, aby se válka neopakovala, vlastenectví („ach Čechy krásné, Čechy mé!“)

 

1948 – 1955

 

- 4/1948 - sjezd národní kultury (prosazení socialismu), od 3/1949 se v literatuře prosazuje jediný směr : socialistický realismus (podřízen KSČ), Gottwald :  „úkolem spisovatele je být socialistickým buditelem obyvatelstva“

- přestávají fungovat umělecká seskupení

- propagace a oslava režimu, budování socialismu, oslava SSSR, Stalina, Gottwalda

- mír je ohrožován imperialisty

- cenzura (až zákazy tvorby), vězení (i popravy)

- likvidace knih, zaměření proti Teigemu, Bieblovi, Halasovi, Holanovi, Hrubínovi, Seifertovi, Horovi, křesťanské literatuře, K. Čapkovi, Fučíkovi, Zahradníčkovi…

- časté emigrace, literatura se dělí na oficiální, exilovou a samizdatovou (díla kopírovali nebo přepisovali na strojích a rozšiřovali)

- marxistická kritika (literatura je potřeba) : Ladislav Štoll - Třicet let bojů za českou socialistickou poezii (1950), propagace Wolkera, Neumanna, útoky na Halase, Seiferta

- Jiráskova  a Němcové díla vydávána ne pro vlastenectví, ale jako důkaz předobrazu komunismu a socialismu (= deformace klasiků)

- nástup svazácké poezie (pracovní témata) – Michal SedloňKrmička vepřů…píší s nadšením, po válce spatřují naději, radují se z komunismu

 

1955 - 1968

 

1956 - 20. sjezd KSSS, Chruščov odhalil kult osobnosti Stalina (= kritika období)

1956 – 2. sjezd Svazu čs. spisovatelů (reformní názory, Seifert kritizoval předchozí dobu, chtěl nápravu křivd, hlavně spisovatelů, propustit je z vězení, povolit publikaci, Hrubín : „poezie je labuť zamrzlá v ledu“)

1955 – 1959 časopis Květen (přináší poezii všedního dne)

 

V. Nezval

- sžil se s režimem

- b. Vteřina – poezie zachycuje krátký, těžko popsatelný okamžik, ale dnes jsem šťasten

- sb. Křídla – b. Černý uhlokope – oslava těžké dělnické práce, socialismus tě zbaví trápení

- sb. Chrpy a města

- b. Postřeh – jaký je smysl jeho tvorby a života?

 

F. Halas (1901 – 1949)

- komunista, ale nechce pro něj vyloženě psát, sympatizoval s demokracií

- disharmonie, pesimismus

- sb. V řadě (propaguje socialistické ideje)

- sb. A co? - b. A co básník? – nechce být průměrný, nechce být ovlivňován politickou situací, bouří se, nebo´t je na něj vyvíjen tlak

- Já se tam vrátím – vlastenectví, návrat do dětství, přátelům, rodného kraje

 

Vladimír Holan (1905 - 1980)

*Praha, dětství u Bezdězu, tvoří o samotě, není ve Svazu českých spisovatelů, přivydělává si poezií a novinařinou

- nechce tvořit budovatelskou poezii, v 50.l. zakázán

- lyrik, překladatel (Rilke, Baudlaire), básník chmurné fantazie, alchymik slova

- dětská poezie - kniha Bajaja

- sb. Mozartiana – inspirace Mozartem, zamyšlení nad osudem umělců

- b. Jeskyně slov – na začátku mladík, který chce tvořit, ale neví, jestli bude zakázán nebo ne! Možná ho to od další práce odradí. Měl by ale vytrvat, prosadit své myšlenky a něco po sobě zanechat. Starší a zkušenější by mu měli pomoci! V jeskyni vzniká umění, každý, kdo do ní vstoupí, bude nějakým způsobem ovlivněn!

- b. Zeď – cenzura, také 15 let chtěl sdělit svou myšlenku, ale málokdo byl ochotný mu naslouchat

- sb. Bolest - b. Z mrtvých vstání – návrat do dětství (bezstarostnost, vzpomínka na matku), možná opět ožije i jejich tvorba, ale otázkou je, kdy (možná až po jejich smrti)

- b. Noc s Hamletem – jedinečnost (neopakovatelnost), pomíjivost dětství, mládí, lásky, člověk by měl naplno prožívat přítomnost (krásu i hrůzu), osud je pevně dán, odpověď na smysl života nelze najít, motiv matky, která své dítě miluje, i kdyby bylo třeba vrahem, lidé by za svou lásku neměli nic očekávat!

 

F. Hrubín

*Vinohrady, otec na italské frontě, matka se s dětmi přestěhovala do Lešan, zamiloval si Lešany, Břežany, Posázaví, přírodu, obyčejné venkovské lidi, předčasně opustil gymnázium a staral se o dědu, který měl mrtvici

- b. Hirošima – pesimismus, strach, úzkost, varuje před budoucností (atomový věk), může znamenat úpadek lidstva, touží po míru a přátelství

- b. Proměna - inspirace Ovidiem, 2 části – Ikarova smrt, nedělní odpoledne na štvanické plovárně (odpočinek), zdůrazňuje možnost zkázy lidstva jeho vlastním vynálezem (Daidalos vytvořil křídla, která se roztekla a syn Ikaros spadl, proklíná své umění)

- sb Můj zpěv – b. Zpěv lásky k životu – člověk umírá, bilancuje život, vzpomíná na dětství, lásku, přírodu, zprvu pesimistické nálady, že ho život opustí, bude se muset rozloučit s přírodou, pak si ale uvědomí, že smrtí nic nekončí, že příroda bude krásná i pro jiné všímavé lidi, láska přetrvá i mezi jinými lidmi! Verše podobné Máji.

- skl. Romance pro křídlovku – inspirováno skutečností, více časových rovin (1930 – 60.léta), láska, život, smrt, retrospekce, stará se (20 let) o dědu (80 let), Terina (15 let), prsatá Tonka, Viktor (pouťový komediant), lešanská pouť, Viktor miluje Terinu, nikdy nesundal čepici, ale pak Terinu praštil, ona pak ještě mladá umřela, všichni si uvědomili, co pro ně znamenala a že si mají života více vážit, že je to nádherný dar, o který mohou kdykoli přijít!

 

Jaroslav Seifert (1901-86)

1984 NC, z chudé dělnické žižkovské rodiny (otec komunista, matka katolička), v kvartě vyloučen z gymnázia, připravoval 1. legální poválečné Rudé právo, Němci je zajali, měli zastřelit, ale nakonec je vyměnili za zajaté německé ženy a děti, opustil avantgardu a tvořil vlastním stylem (dětství, láska, rodina), 1977 podepsal Chartu 77 (nedodržování lidských práv v ČSSR – upozornění v zahraničí)

- sb. Píseň o Viktorce – porovnání B. Němcové a Viktorky, obě dvě nešťastné v lásce, láska je nejvyšší lidská hodnota

- sb. Šel malíř chutě do světa – na počest Mikoláše Alše, vzpomínka na dětství a na malíře

- sb. Maminka – b. Maminčino zrcátko – paralela nového zrcátka a mladé maminky, zrcátko i maminka stárne, přibývá vrásek, zrcátko je omšelé, smutek, slzy (už se přes ně ani v tom zrcátku nevidí! - smrt)

- b. Tatínkova dýmka - symbol života otce, i když dýmka přinášela i rozpory (vysypaný tabák), láska mezi rodiči, „to, co jsme milovali, milovat budem dál!“

- b. Hora Říp

- sb. Haleyova kometa

- sb. Býti básníkem (1983) – b. Býti básníkem – básník je básníkem, nebo´t vnímá skutečnost jinak, než ostatní lidé, b. Noční divertimento – pocta Mozartovi, který je dle básně pohřben na Petříně i ve Vídni (pozná se to podle fialek)

- b. Pocta Vl. Holanovi - analyzuje činnost svých přátel, podoba medailonků, momentky z jejich životů, vzývá jim poctu, „zlomila se veliká větev poezie!“, on je všechny přežil, Holan umřel jako poslední z nich před ním!

 

Jan Zahradníček (1905-1960)

- chudá rodina, katolík, v dětství úraz páteře, bydlel na Slapech (Emanuel Frynta), ve 2.sv.v. pomáhal uprchlíkům během ilegálního odboje, v komunismu vidí zlo!

- 1951 zatčen na 13 let, Seifert se r. 1956 přimluvil alespoň na 9 let, během vězení jeho děti a žena umírají na otravu houbami, pustili ho na pohřeb, pak opět na Mírov, 1960 propuštěn, po chvíli umírá na podlomené zdraví!

- sb. Znamení moci – člověk touží po moci, rozpor s Bohem, loupí, vraždí, lže, Bůh se od člověka odvrátí, zůstane sám, trpí i nevinní (krev beránka velikonočního skrápěla všechny), lidé jsou nepoučitelní (dějiny nepřekročili dopoledne Velkého pátku)

 

Umlčovaní básníci

 

Jiří Kolář (1914-2002)

- člen Skupiny 42 (civilismus) – 1948 zakázána, od 60.let se věnuje výtvarnému umění (koláž), píše vizuální (optickou) poezii, překladatel, od r. 1980 v Paříži

- b. Nedloubej (se v nose nožem) – všednost, monolog matky, situace u jídla, bezprostřední reakce matky, bez metaforiky

- b. Mezi tupci – lidé bez názoru, neschopnost pojmenování (např. oheň je oheň)

- b. Vršovický Ezop

 

Josef Hiršal (1920)

- i překladatel (s Bohumilou Grogerovou), vizuální poezie, automatické verše, jazykové hříčky, jedná se i o zvuk (pipi), slova nemusí být ve verších, ale jsou i volně

- Párkař (1997) – dějiny české poezie, parodie (motiv párku), napodobuje styl autorů

 

Ivan Blatný (1919-1990)

- člen Skupiny 42, emigroval do VB, bál se, aby si pro něj nepřišla tajná policie (- v sanatoriu), texty vyhazoval, ale zdravotní sestra je posílala do Toronty, impresionismus, civilismus

- Podzim – vzpomínkové, reflexivní, meditativní, smíření se samotou

- Melancholické

 

Zbyněk Havlíček (1922-1969)

- syn  J. Havlíčka, surrealista, pouze samizdata!

- 90.léta – sb. Otevřít po mé smrti, sb. Lístky do památníku – b. Mlékařka – všední okamžik, žena nese mléko v bandasce (připodobňuje ho měsíci na obloze), líbí se mu (jako jeho maminka)

- b. Zuby – anafora, zuby jako…, jako… (surrealistický text)

 

Básníci časopisu Květen (1955-1959)

 

Jan Skácel (1922-1989)

*Vnorovy

- totálně nasazený v Rakousku (staví silnice, tunely), působí v č. Host do domu (1970 zakázán), do r. 1968 člen KSČ, reformista, od 1968 nemůže publikovat, až pak 1981

- básník „úsporného výrazu“

- b. Chvíle – melancholie, relaxace, meditace, je chvilka, která dokáže zastavit čas a my pouze přemýšlíme, nějaké myšlenky záměrně vynechává, my pak více přemýšlíme, motivy z přírody, „za žádnou pravdu na světě, ale za malý pětník ticha“

- b. Smuténka – motiv září, pole, hroudy…smuténka (přijde něco šedého, ne tolik veselého), „hroudy šedé jak skřivani“, tajemno

- b. Modlitba za vodu

- b. Smlouva – sám si podle svého svědomí zhodnotí, jestli danou věc udělal dobře, nebo ne, nechce, aby to hodnotili lidé z vyšších kruhů!

- b. Píseň o srdci – srdce se nedá koupit, jen darovat z opravdové lásky

 

Miroslav Holub (1923-1998)

- lékař

- Kaprál, který probodl Archiméda – vojenství (ráz, dva), méně metaforiky

 

Karel Šiktanc (1928)

- Heinovské noci – (H. Heine v 1.pol. 19.st. kvůli židovskému původu odjel do Paříže), návaznost na vypálení Lidic, odvoz žen a dětí do Německa, strach, úzkost, melancholie, vzpomínky, bezbrannost, soucit, smrt, často chybí slovesa (lepší vyjádření pocitů, více bezprostřední)

 

Básníci 60. let

 

Oldřich Mikuláše (1910-1985)

*Morava, motivy tamní krajiny a zvyků, přítel Skácela

- b. Pití – číší vína objímá jako dívku, víno se ohřeje, snad roztaje i její srdce, nad sklenkou vína vždy rádi posedíme a pokecáme, i když je nám třeba smutno, víno je vždy s námi, jako věrná žena

- b. Tráva – tráva roste a slehne, pak se napřímí, je jako člověk, roste také všude a pamatuje si minulost (i tu krvavou)

 

Josef KainarStříhali dohola malého chlapečka – už se dostalo i na něj, kadeře mládí a bezstarostnosti padají k zemi a zmírají, už u holiče mu začínají rozkazovat

 

70. a 80. léta

 

Jaroslav Seifert má stále publikační potíže, ale je významný

- mladí autoři nezatíženi politickou minulostí!

Jiří Žáček (1945)

- výbor básní Domácí přítel, později pro děti Aprílová škola

Karel Sýs (1945)

- ovlivněn Skupinou 42, výbor básní Rodné číslo Homéra

Josef Šimon (1948)

- téma města a civilizace, sb. Asfaltoví holubi

 

90.léta

 

J.H. Krchovský

Petr Borkovec (1970)

* Louňovice, křesťansky orientovaná próza, téma venkova, sb. Polní práce (1998)

Miloš Doležal (1970)

- křesťanské motivy, venkovské téma, sb. Obec, Podivice

 

 

Písničkáři

 

- jejich tvorba se navzájem ovlivňuje s poezií, zhudebňovány texty Kainara, Žáčka, v 80. letech většinou polooficiální tvorba (působila proti oficiální), okamžitý kontakt s divákem, posluchačem, některé texty zlidověly, inspirace i texty Voskovce a Wericha, Suchého a Šlitra. Velikým vzorem i Karel Kryl (1944-1994, 1969 emigrace do SRN, odtud se jeho písně ilegálně šíří do Československa, témata : komunismus, r. 1968, boje za práva a humanitu, píseň Bratříčku, zavírej vrátka

Jaromír Nohavica (1953)

- původně textař Marie Rottrové, také zákazy a represe, témata : aktualizovaná historie (Husita), alegorický obraz současných 80. let (Dokud se zpívá, Andělé na kůru), antimilitarismus (Když mě brali za vojáka), ruská realita, intimita…veliká obraznost, podmanivá melodie, moudrost, satira, slovní hříčky, také písně pro děti!