18. - Generace buřičů

 

- především 1. 1/3 20. století

- zklamáni z měšťanské společnosti…provokují, kritizují, šokují

- většinou básníci, ale i prozaici a dramatici

- ovlivněni prokletými básníky (symbolismus, dekadence, impresionismus) a českou literární modernou, také anarchistickým hnutím

- časopis Nový Kult (z buřičů Gellner, Toman, Šrámek, Dyk), scházejí se v Olšanské vile, vedou bohémský život

Majerová

 

František Gellner (1881-1914)

*Mladá Boleslav, Žid, ovlivněn Novým kultem a Moderním revue

- karikaturista, ilustrátor, anarchista (v Paříži ale mnoho svých názorů změnil)

- snil o životě v Africe

- ztratil ve válce, byl vtipálek a tak všichni mysleli, že se opět objeví

- díla hudební (kuplety – Kuplet o ženské emancipaci, šansony), ironie (černý humor), satira, sarkasmus, vulgarismy, nadsázky, trpkost, melancholie, stesk a smutek

- Kuplet o ženské emancipaci ® odráží svou dobu

- sb. Po nás ať přijde potopa! - b. Perspektiva – nespokojený s životem, lepší už to nebude, b. Přetékající pohár - osamělý člověk si stýská po milované osobě, nabízí své srdce (pohár) a doufá, že ho někdo pochopí a že se to, co společnosti nabízí, jenom neodrazí zpátky

- sb. Radosti života - b. Což páni spisovatelé – i přesto, že má chudý původ a špatné postavení, může ovlivnit měšťáky více, než kdejaký vysoce postavený spisovatel

 

Karel Toman (1877-1946)Antonín Bernášek“

*Kokovice u Slaného, rolnická rodina, nedokončil práva, tulák, novinář, úředník, bohém

- Nový kult, Moderní revue

- procestoval Evropu (s Gellnerem do Paříže, také Vídeň, Londýn, Holandsko)

- podepisuje protifašistické manifestace, během okupace píše protinacistické epigramy

- básně velmi promyšlené, verš volný i vázaný, rýmovaný i nerýmovaný

- tuláctví, svoboda, vzpoura proti společnosti, samota, zklamání z lásky, láska k domovu, oslava rolnické práce

- náznaková poezie

- sb. Pohádky krve (dekadence)

- sb. Torzo života (svoboda, toulání, láska) – b. Píseň – osobní zklamání z lásky, žena ho zradila a tak jí trhá obyčejnou, ošklivou kytici

- b. Sentimentální pijáci – melancholie, rezignace na společnost a na život, který je nejistý, chce na vše zapomenout, třeba mu pomůže alkohol

- sb. Sluneční hodiny – b. Tuláci – i oni se mohou radovat, popis jejich cesty a přírody, kontrasty (hlad x bohatství a přepych)

- sb. Měsíce – 12 básní, koloběh přírody, života a vesnické práce, b. Září – popis věcí, které se v tomto měsíci odehrávají, sv. Václav má svátek, příznačné počasí a nálada

- sb. Stoletý kalendář – b. Vlastní podobizna – hluboko v lese je dravý pramen, dere se k světu, on pije, voda mu dodává sílu, po někom (něčem) touží, ale je to neuskutečnitelné, oslava krásné přírody

 

Fráňa Šrámek (1877-1952)

*Sobotka, rodina se stále stěhuje, nedokončil práva, zprvu anarchista (do vězení)

- kritik R.-U., armády a války (v 1. světové byl na frontě), vojna mu byla za odpor proti armádě o 1 rok prodloužena

- největší lyrik buřičů, „básník mládí“ (citu, lásky, smutku)

- během okupace se zabarikádoval v bytě

- ví, že doba nepřeje uskutečnění krásných životních ideálů, jeho hrdinové buď úplně ztroskotají, nebo se přizpůsobí době

- sb. Života bído, přec tě mám rád – b. Curriculum vitae – otec chtěl, aby studoval práva, císař ho chtěl za vojáka, s milou by ztratil hlavu (nechce ji, zradila ho?)…vzpoura proti autoritám, ironie (milí profesoři, pozdravuji Vás, pane hejtmane, s kletbou vzpomínám)

- b. Raport – protiválečné, je proti autoritám (hejtman umírá, jemu to vůbec nevadí), ve válce trpí a umírají nevinní (i koně), ironicky hlásí poručíkovi svůj sen, ve kterém ponižuje hejtmany a nad ně vyzdvihuje koně! Louka voní, on leží vysílen a nevinný kůň vedle (prostřelený břich…“sluníčko zlaté, nechceš ho?“, „oči lezly z důlků ven“)

- sb. Modrý a rudý – ironie (písňová forma), písně o vojáčcích

- sb. Splav (příroda, vzpomínky) – b. Voják v poli – voják se vrací z války a poznává prostředí, již vidí rodné hnízdečko a manželku…jen se mu to zdá, možná ve válce zemře, b. Splav – trápí se, vzpomíná na dívku, večer, v pozadí město, kdyby ji potkal, možná by ji ani lásku neuměl vyjádřit, b. Kdybych byl pastevcem koní – staral by se o ně, nikdy by jim neublížil

 

- psychologický a lyrický r. Stříbrný vítr – střet mládí a stáří (syn x otec), Jan Ratkin (vývoj 3-18 let), otec ho bije i za maličkosti, sžijí se, až když mu je 18 (bere ho za dospělého), žije na maloměstě, kde vidí zkažené charaktery, bouří se, spolužák a kamarád Staněk je z neuspořádané rodiny (rodiče žijí bohémsky), profesoři (učitel náboženství Katecheta) ho berou za lotra (trpí za rodiče), Ratkin zašel se Zachem do nevěstince, profesoři na to přišli a hrozí, že je vyhodí. Jen profesor Ramler jim chce pomoci (u výslechu mají lhát, nepřiznat se), Zach vyhozen, Ramler mu našel ubytován a poskytl studium. Stříbrný vítr = mládí, krása, touha po poznání, v závěru Ratkin přemýšlí o budoucnosti, doufá, že bude silný, aby překonal překážky.

drama Měsíc nad řekou : rezignace stárnoucí generace, malé město (asi Písek) při sjezdu absolventů školy, pousmívají se, jaké měli kdysi ještě jako mladí plány, jsou již v klidu, na rozdíl od jejich dětí (nadšení)

 

Viktor Dyk (1877-1931)

*Pšovce u Mělníka, právník (dostudoval),učil ho Jirásek (oblíbenec), zprvu radikální politik (je x R.-U.), novinář (Moderní revue, Rozhledy, Nový kult, Lumír, Národní listy)

- během 1. sv.v. odmítá emigraci do Švýcarska (spolupracoval s Benešem a TGM)

- r. 1916 ve Vídni ve vězení (b. Země mluví), po r. 1918 kritik TGM, zemřel na dovolené v Jugoslávii (srdeční mrtvice)

- básník, prozaik, dramatik, největší vlastenec z buřičů

- ovlivněn symbolismem, romantismem, impresionismem, dekadencí, modernou

- sb. Satiry a sarkasmy (epigramy) – b. Subjektivismus – bajka, čuník se u koryta ptá mámy, jestli osel létá, „ne, to mohou jen prasata!“

- b. Hloupý Honza – český člověk bude stále bit, vrchnost si vždy něco najde

- b. Otec Kondelík – Evropa má Fausta a Quijota, ale my jsme slabí (nekonkurujeme), tak máme jen otce Kondelíka

- sb. Okno – b. Země mluví – monolog matky (vlasti) a syna, který ji potřebuje, nemohl by bez ní žít, těžký osud lidí, výzva k obraně vlasti, k boji za svobodu, budoucnost je v rukou národa, varování před zradou, jsme zodpovědní i za příští generace, musíme se obětovat

- sb. Devátá vlna (život se počítá do 8, 9. vlna je smrt, která vše spláchne) - b. Rožďalovice – něco si vysnil, ale nerealizoval to, zklamán z 1. republiky, vzpomíná na babičku a matku (chtěl by být opět s nimi), ale zemřeli

- balada Milá sedmi loupežníků – lyrika i epika, les, loupežníci zabili kvůli penězům poutníka (každá sloka končí : rudý potůček), ona (asi jejich služka) ho viděla, ihned se do sebe zakoukali, chtěla ho varovat, ale loupežníci v mžiku vyskákali! Nakonec je udala

- novela Krysař – forma povídky ze 16.st., Krysař potká v Hammelnu Agnes, krysy jsou dotěrné (jako lidé), chtějí být všude, dokonce i na svatbě! Krysař stále putuje, nikde se dlouho nezdržuje. Charakterizuje jednotlivá města. Potkal Fausta, který chce jeho srdce, ale to prý patří Agnes! Krysař nerad myslí na minulost. Kristián také miluje Agnes, čekají spolu dítě. Nakonec se zabila, protože milovala Krysaře. Krysař silně píská na píšťalu a odvádí krysy z Hammelnu do propasti, lidé se mu neodměnili, sami se chovali jako krysy, odvedl je tam také…všichni lidé již zemřeli, jen Sepp Jergen (prostý a hluchý rybář), žije na samotě, nachází ve městě dítě, symbol nevnímajícího a nezkaženého tvora…naděje, že vyroste ve spravedlivého a dobrého člověka. Krysařovi nakonec spadla píšťala do propasti, pak do ní spadl i on.

 

Petr Bezruč (1867-1958) „Vladimír Vašek“

*Opava, samotář, nepatří do žádné literární skupiny, ale blíží se buřičům, publikuje anonymně (v Čase)

- vzpomínková báseň Stužkonoska modrá

sb. Slezské písně -  píše o národním a sociálním útisku na Slezsku, také intimní

- b. 70000 – už je jich jen 70000 (100 tisíc poněmčili, 100 tisíc popolštili), má smysl, udržovat si kulturu a jazyk, když je kolem národnostní útisk?

- b. Kantor Halfar – vlastenec, český kantor, který chtěl stále učit česky na úkor Němců, neměl proto plnohodnotnou práci® oběsil se (smutný, osamocený)…“dostal místo v hrobě“

- b. Bernard Žár – stydí se za rodnou řeč, poněmčil se, zapřel i vlastní matku, aby se prosadil, umírá v horečkách, mluví s matkou česky, na pohřbu se jako jediná modlí a lituje upřímně

- b. Jen jedenkrát – je jich málo jako pravěká tlupa, žijí si špatně, prošvihli šanci na zlepšení podmínek, on zmeškal svou jedinou lásku (vdala se), čas nelze vrátit, vše si vyčítá

- b. Červený květ –kaktus v noci červeně kvete, to jako horníci pracují v noci, ostatní lidé spí a tak nedocení jejich schopnosti, nedokáží vidět tu krásu, symboly : kaktus (žije v ošklivých podmínkách) x růže (má trny, píchá)

- b. Labutinka – zamiloval se do dívky, pak odjel, vrátil se, byla již špatná, přijala názory okolí, asi ho i podvedla, žije bez ní, nechá ji jen ve svých vzpomínkách

- b. Praga caput regni – Praha je královské město, žije si povrchně, má se zajímat i o jiná česká území (Slezsko)